Kronika střídavkáře - podnikatele s růžovými sny

Podle údajů České advokátní komory je v současné době asi 10 000 aktivních advokátů a tato armáda se potřebuje nějak uživit. Dnes se bez „posvěcení“ soudních stolic pomalu ani svobodně nepšoukneme a advokáti tak mají „práci“ zajištěnou. Je tu však jeden velký problém. Jak se o tu „práci“ podělit? Když chce nějaká soukromá firma získat zákazníky, fantazii a velikosti reklamy se meze nijak nekladou. Advokáti (advokátní kanceláře) jsou však v reklamě do značné míry omezeni stavovskými předpisy - advokátním Etickým kodexem.

Informace o podnikání advokáta

Čl. 25

Publicita

Advokát má právo informovat veřejnost o poskytovaných službách za předpokladu, že jsou tyto informace přesné, nejsou klamavé a respektují povinnost mlčenlivosti a další základní hodnoty advokacie.

Čl. 26

Reklama

Osobní publicita advokáta v médiích jako tisk, rozhlas, televize, elektronická komerční komunikace nebo jiná média se povoluje, pokud jsou splněny podmínky čl. 25.

Advokát si tedy může udělat webové stránky, ale ty mohou obsahovat jen strohé informace o oblasti práva, na které je zaměřen. Webové stránky advokátů (advokátních kanceláří) se tak liší pouze v obrazové či technické  kvalitě provedení, ale o odborné (natož o lidské kvalitě advokáta), se z nich nic nedozvíte. Tudy cesta k širšímu získávání nových zákazníků nevede.

Nejlepší reklamou je tedy „ulovit“ zastoupení v nějaké mediálně sledované kauze. I když těch je zejména v poslední době poměrně hodně, není jich zase tolik, aby se na obrazovku dostali všichni. Další možností reklamy jsou tedy výsledky práce, jenže to zase advokát musí opravdu něco umět. Takový advokát většinou zastoupení v oblasti rodinného práva zdvořile odmítne, protože si je velmi dobře vědom, že tento spor není o právu a úspěch ve sporu záleží jen na tom, kterou stranu by měl zastupovat. Pokud by měl zastupovat otce, tak i kdyby znal všechny vyhlášky a zákony včetně mezinárodních úmluv nazpaměť a uměl je odříkat pozpátku, šance na úspěch ve sporu je minimální a z klienta by tak jen tahal peníze. To je pro kvalitního advokáta poměrně ponižující. Pokud by měl být na straně matky, tak by si sice vystačil jen s obecnými znalostmi Zákona o rodině, ale musel by se naučit lhát a dramatizovat prkotiny jako stará cikánka. Na to také nemá každý žaludek. A jak má získat zákazníky zbývající advokátní póvl?

Stačí založit „eseróčko“ na finanční poradenství (čti vymáhání dluhů) nebo se přisát na nějakou neziskovou organizaci zabývající se „pomocí rodinám“ (Profem či Asociace ukřivděných matek Asenové). Tyto organizace už mohou dělat naprosto neomezenou reklamu, často skrytou v článcích pisálka Josefa Koukala z Rudého Práva. Jenže v těchto oblastech „podnikání“ už je také poměrně narváno, ale jedna možnost by zde ještě byla.

Když rozvedení otcové v roce 2008 před Ministerstvem asociálních věcí protestovali proti zmrdovi Nečasovi, kroužil okolo nich divný chlápek. Podle „ksichtu“ a estébácké taštičky pověšené na zápěstí si všichni mysleli, že je to tajný fízl, ale později se z něj vyklubal advokát. Ten pochopitelně nepřišel rozvedené otce podpořit, ale jen chtěl využít předpokládané koncentrace potencionálních zákazníků - rozvedených otců, aby zde ulovil nějakou oběť, na které by pak mohl parazitovat. Před ministerstvem se však sešli pouze „ostřílení“ rozvedení otcové, kteří velmi dobře věděli, že je žádný advokát nikdy nebude dostatečně účinně zastupovat, protože se všichni řídí heslem: „Hlavně nenaštvat soudkyni“.

Jenže jak „nenaštvat soudkyni“, když po ní chcete něco, co ona rozhodně nechce?!

Kdyby advokát „přitlačil na pilu“, soudní stolice by mu to pak dala „sežrat“ v jiném řízení (stejně jako se mstí rozvedeným otcům), kde už třeba nejde o takovou „blbost“, jako je svěření dítěte do péče některému z rodičů, ale několik miliónů a tomu odpovídající hezky zakulacenou odměnu advokáta. Pokud by takto začal prohrávat spory, neúspěšní klienti by nikomu dalšímu advokáta nedoporučili a ten by mohl svoji živnost „zabalit“. To je silná motivace „nenaštvat soudkyni“!

Protože však potencionální zákazníci (nezkušení čerstvě se rozvádějící otcové nepřišli), když v teple domova čekali, že rovnost rodičů za ně vybojuje hrstka aktivistů, „vychcaný“ advokát odtáhl s nepořízenou.

Bohužel stejně tak i hrstka aktivistů a všichni jsme tak ztratili řadu let, kdy zmrd Nečas „mezi tím stihl být premiérem“ vlády zločinců!

Jistý podnikatel v osobním životě zapadl do soukolí drtiče spravedlnosti a stejně jako ten „vychcaný“ advokát před Ministerstvem asociálních věcí si všiml, že je zde doposud neobsazený prostor pro podnikání. Do karet mu nahrála právě ona skutečnost, že odpor rozvedených otců byl „slavným“ projevem zmrda Nečase potlačen. Díky tomu žijí nově se rodící potencionální zákazníci (rozvádějící se otcové) v blahém bezvědomí (stejně jako žil i jistý podnikatel a většina z nás), neb se o tyto věci nikdy předtím hlouběji nezajímali a podlehli iluzi vytvářené oficiálními médii, že žijí v právním státě, kde jsou všechny soudní stolice čestní lidé a profesionálové. Obyčejný člověk se v těch všech zakroucených paragrafech většinou nevyzná a tak i ten největší chudák, který má velmi hluboko do kapsy si řekne, že investovat nějakou tu tisícovku do zastoupení advokátem se rozhodně musí vyplatit, i kdyby si na to měl vzít půjčku. Předmětem sporu totiž není nějaký banální sousedský spor o hrušky padající na sousedův pozemek, ale jde o vlastní děti. Pro bohaté potencionální zákazníky je zase zastoupení advokátem otázkou jakési „cti“, že si to mohou dovolit.

Všichni jsem tak začínali

Když jsem se před 9 lety poprvé setkal se spravedlností v podání našich soudních stolic, nemohl jsem tomu uvěřit a tak jsem se rozhodl požádat o pomoc známého špičkového advokáta Oldřicha Choděru (když už, tak nebudu chodit za nějakým béčkem). Objednal jsem se a ve stanovenou dobu jsem dorazil do jeho advokátní kanceláře. Bylo mi trošku divné, že „čekárna“ je narvaná k prasknutí, ale vysvětloval jsem si to jeho kvalitou. Také mi bylo divné, že jsem objednaný na určitou hodinu, která se rychle blížila, ale přede mnou ještě byla řada dalších klientů. Nakonec jsem ale ve stanovenou hodinu přišel na řadu, kdy se předchozí klienti nijak zbytečně nevykecávali a raz dva byli venku. Vysvětloval jsem si to tím, že špičkový advokát nemá čas na nějaké zbytečné řeči. Ze skromné přeplněné čekárny jsem vstoupil do obrovské kanceláře, kde za starožitným stolem, ve starožitném křesle, obklopen starožitným nábytek, seděl „pan“ advokát.

Advokát: „Tak jaký máte problém?“

"No víte, manželka unesla syna, okradla mě o všechen majetek a já mám platit výživné, které za této situace nejsem schopen plnit.“

Advokát: „Moje odměna za zastoupení je tak vysoká, že pro vás bude lépe, když budete platit, co vám soud určil“. Vyjde vás sto určitě levněji. Za dnešní poradu mi zaplatíte 500,- Kč.“

Za dvě minuty jsem byl venku a s otevřenou hubou jsem jel přes celou Prahu domů. Teprve až zde mi došlo, že jsem mu zaplatil pětikilo (to byl tenkrát ještě hodně velký peníz) za sdělení ceníku jeho služeb a žádné rady jsem se nedočkal.  

Když zakládáte firmu, jako první si musíte vymyslet její název. Kdo by se v době sdílení filmů na internetu a vykrádání webových stránek zabýval otázkou duševního vlastnictví a tak si podnikatel název firmy „vypůjčil“ z jednoho dokumentárního filmu (Střídavka). No a teď ještě jak získávat ty zákazníky.

Podnikatel tedy začne nabízet zboží, po kterém je vysoká poptávka, přičemž není podstatné, že zboží se aktuálně vyrábí jen ve velmi omezeném počtu kusů a na většinu zákazníků se nikdy nedostane, protože zde na jeho výrobu není potřebná technologie. Někteří zákazníci to možná dokonce i tuší, ale znáte to.  Vždy se najde dostatek naivních hlupáků, kteří podlehnou „růžovému snu“ a pak se třeba i vzájemně ušlapou, jen aby se na ně dostaly třeba tužkové baterie za jednu korunu. 

Vytvořit webové stránky a postupně do nich kopírovat obsah z jiných stránek není až tak složité.  Nabízené zboží musí být vyvedeno v těch nejkrásnějších barvách. Jako podklad jsou ideální teplé barvy, například žlutá. V grafickém editoru se ještě vyretušují drobné nedostatky zboží, jako je placení výživného, které by mohly některé zákazníky odradit. Podnikatel s růžovými sny sice nijak neskrývá, že dostupnost zboží je aktuálně velmi nízká (spíše jde o zmetek, který nějakým nedopatřením opustil výrobní linku), ale to přebije obrázky šťastných a spokojených zákazníků. Je také třeba se vyhýbat hlubším odborným recenzím nabízeného zboží, které by mohly odkrýt jeho „vady na kráse“. To lze jednoduše zajistit omezením přístupu „nespokojených zákazníků“ do diskusí. Recenze pak nahrazují nic neříkající články o klíšťatech či bláboly politiků, kteří pak stejně odhlasují něco jiného. 

Aby firma podnikatele (dnes se pro tento způsob podnikání ustálil název „Šmejdi“) vešla ve známost, začne dělat podprahovou reklamu na místech, kde je vysoká koncentrace lidí dychtících po nedostatkovém zboží.

Podprahová reklama se liší od reklamy normální hlavně tím, že působí na lidské podvědomí. Často si ani neuvědomujeme, že jsme podprahovou reklamu viděli. Př.: řídíme auto a jen koutkem oka zahlédneme reklamu na jídlo. Za chvíli dostaneme na něco chuť a zastavíme na benzínové stanici. Zde si vybereme jídlo, které jsme viděli na billboardu.

Šmejd postupně prostupuje do různých spolků či internetových diskusí a na základě vlastního nešťastného osudu vytváří iluzi o svých čestných úmyslech. To ještě podpoří tím, že vytvoří desítky dalších stránek s podobným zaměřením. Na jejich kvalitě a obsahu absolutně vůbec nezáleží, protože ve skutečnosti plní zcela jiný účel, než se všichni naivně domnívají.

Internet je zahlcený informacemi, a když něco hledáte, vyběhne na vás několikastránkový seznam odkazů, kde se hledaná informace (slovo) vyskytuje. K získání potřebných informací pak už stačí se jen klinout na první vyhledávačem nabídnuté odkazy a na další odkazy se už nikdo nikdy nepodívá. Pokud tedy chcete, aby vás vůbec potencionální zákazník našel, musíte v seznamu odkazů vyběhnout nejlépe na prvním místě nebo alespoň na první straně. Takové „umístění“ si ale musíte u provozovatele vyhledávače (a těch je několik) zaplatit, což rozhodně není laciná záležitost. Také na to existují „fígle“, kterými se s dalšími firmami „perete“ o nejlepší pozici. Vytvoření dobrého umístění ve vyhledávačích je samostatná „disciplína“, kterou se živí řada počítačových expertů. Jednou z podmínek pro umístění na přední pozici je třeba časté opakování určitého slova, což asi není problém. Důležitá je také validita prezentovaných stránek (pokud možno bezchybný zdrojový kód stránek). S tím se lze i bez pomoci zkušeného vývojáře stránek vypořádat používáním předpřipravených stránek (např. Webnode) nebo různých online validátorů. Ze všeho však nejdůležitější je, aby odkaz na stránky byl pokud možno na co největším počtu jiných stránek. Ale pozor! Zde vůbec nejde o to, že návštěvníci nějakých jiných stránek uvidí reklamu na tyto stránky. To je jen vedlejší efekt. Mnohem důležitější je, že odkaz (internetovou adresu stránek - odborně zpětný odkaz) na stránky uvidí vyhledávací robot a čím více odkazů najde, podle toho vyhodnotí jejich „věcnost“ a podle toho jet také umístí na přední pozici všech vyhledaných odkazů.  

Prokouknut šmejda nějakou dobu trvá, a tak se řada lidí v dobré víře nevědomky stává „dělníky“ ve šmejdově firmě a zpětnými odkazy na svých stránkách mu pomáhá budovat firmu. Nezbytnou součástí reklamy je také výroba různých reklamních předmětů, které pak „dělníci“ (čekatelé na nedostatkové zboží) šíří v předvýrobě OSPOD v bláhové naději, že tím zvýší produktivitu výroby hlavní značně zastaralé výrobní linky. Najdou se i nadšenci, kteří ve stejné naději dokonce propůjčí svůj vlastní majetek (ploty či průčelí domů) k reklamě „růžového snu“. Méně majetní čekatelé na růžový sen si pak mohou za „velmi výhodnou cenu“ zakoupit reklamní trička a stávají se mobilními bilboardy.    

Když už má šmejdova firma poměrně známé jméno a je tak vybudována dokonalá „mucholapka“ potencionálních zákazníků, konečně přichází ta správná chvíle začít dělat pravý byznys. Jak již bylo na začátku řečeno, advokáti mají značně omezené možnosti reklamy, a advokátky, pro které už jinde (zcela lhostejno kde) nezbylo místo, se přisají na podnikatelem nově vybudovaný lapač zákazníků. Postupně tak vzniká síť advokátních poraden – Právní poradny Střídavky. A když se to ještě podpoří exklusivní slevou …

Tak už není o čem diskutovat, protože jde o zjevné porušení pravidel hospodářské soutěže daných advokátním Etickým kodexem.

Pravidla soutěže advokátů

Čl. 19

Všeobecná ustanovení

(1) V zájmu klientů i soutěžitelů postupuje advokát v soutěži s ostatními advokáty poctivě. K soutěžním účelům zejména nepoužívá údaje vědomě nepravdivé, klamavé nebo snižující jiného advokáta. Pro účely tohoto ustanovení je klamavým údajem každý údaj, který může vzbudit neoprávněné očekávání o výsledcích, jichž je advokát schopen dosáhnout, nebo pochybnost o tom, že výsledku bude dosaženo prostředky v souladu se zákony a stavovskými předpisy.

(3) Při soutěži postupuje advokát v souladu s právními předpisy upravujícími hospodářskou soutěž.

(Např. § 41 a násl. obchodního zákoníku, zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.)

To jen dokresluje „lidskou tvář“ podnikatele Hodiny a advokátek zapojených do sítě Právních poraden Střídavky.

Je to stejný „lidský odpad“, jako všechny „právní poradny“ matek, pro který se ustálil výstižný výraz „rozvodový průmysl“, kde smyslem není odborná pomoc rozvádějícím se rodičům a jejich dětem, ale především nechutné parazitovaní na jejich neštěstí!